Akademické mistrovství ČR v běhu na lyžích
29. 1. 2012 – V Novém Městě na Moravě se 23. – 26. ledna 2012 uskutečnilo Mezinárodní akademické mistrovství v klasických lyžařských disciplínách. Studenti VŠE v Praze se na náročných tratích, kde se pojede světový pohár FIS, rozhodně neztratili.
Poslední zkouška hotová, knihy uložené do skříně, sešity skartovány, vědomosti zapomenuty, vypadá to konečně na pořádný odpočinek. Ne však tak úplně. Je pondělí 23. 1. 2012 a odjíždíme s Žižkovskými tygry na letošní Akademické mistrovství v běhu na lyžích, neboli Akádu, do Nového města na Moravě.
Pro mě nebo Alču je tato účast na Akádě první, zatímco Pája, Michal a Zuzka už na Akádě byli alespoň jednou a veterán Adam se účastní již po šesté, stařec jeden. Letos nás doprovází po celou dobu i náš mentor a trenér Miloš Pádivý – Pádivka.
V pondělí se ubytováváme v krásných chatkách na Yukonu a odjíždíme si projet nové závodní tratě. Tratě jsou pěkně poctivé. Kopce jsou tak prudké, že lituji, že jsem si nevzal skialpové lyže a sjezdy dolů zase takové, které by mohly obstojně konkurovat i závodu ve skicrossu. Závodní trať na úterní skate je 3 ×3,3 kmpro chlapy a 2 ×2,5 kmpro holky, večer namažeme lyže a po krátkém mejdanu jdeme spát. Další den fasujeme na stadionu kabinu na mazání lyží a po 10. hodině jednotlivě startujeme. Jelikož jedeme závod stíhací, nestíháme si fandit a vidíme se zase až v cíli, poté se jedeme na chvilku projet a odpoledne věnujeme odpočinku a regeneraci, další dny přeci jen ještě budou náročné. Celková umístění ze skatu jsou takto: Pája 13., Alča 27., celkem holek 33, Michal 10., Adam 24., Karel 51, celkem chlapů 59.
Druhý závodní den se probouzíme do pohádky, už z okna vidíme třpytivé závěje a úplně jasnou oblohu, je nám jasné, že lepší podmínky bychom si ani nemohli přát. Dnes nás čeká závod týmových štafet a asi nejprestižnější závodu mítinku KAK neboli Klub Akademiků Klasiků, což je závod trenérů, legend a veteránů, tentokrát na8 km. Ve výsledcích se pak přihlíží k věku závodníka a jeho výsledný čas je tak upraven o bonifikace. Štafety se jedou muž6,6 km– žena3,3 km– muž6,6 kma za Žižkovský tygry sestavujeme dvě štafety, tu rychlejší ve složení Adam – Pája – Michal a tu pomalejší Karel – Alča doplňuje posila Muff z ČVUTu. Rychlejší štafeta drží laťku z minulého roku a obsazuje sedmé místo, my pomalejší uhájíme nakonec 20. pozici z celkově 27 štafet. Po závodě se jedeme vyklouzat, fotíme se v nových komboškách a užíváme si skvěle upravených tratí a nádherného počasí. Odpoledne jdeme fandit na závodu KAKu, trať je 2 ×4 km, ale zůstává v ní nejprudší kopec i nejprudší sjezd, takže obdivujeme bojovné starce a doufáme, že další den poběžíme alespoň stejně rychle. Pádivka nakonec obsazuje 10. místo z 38 startujících. Večer nás čeká doplňující závod a to závod pivních štafet, který již na Akádě má svou tradici a prestiž je tedy poměrně vysoká. Je nám jasné, že vyhrát nebude snadné, ale těsně před závodem se mi Michal svěřuje, že je docela dobrej a já s Pájoukonstatujem, že jsme taky docela dobří a proto už se ani nedivíme, když suvereně válcujeme všech dalších 9 vysokých škol a vítězíme na plné čáře. Posilněni o několik dalších iontových nápojů domazáváme lyže a uleháme.
Poslední den je klasika s hromadným startem, čeká nás 4 ×4,5 kma holky 2 ×4,5 kmklasicky. Nádherné počasí a ideální podmínky zůstávají, tak se všichni těšíme. Na stadionu jsme o něco dříve než ostatní, tak si užíváme neposkvrněných stop na rozehřátí. Na startu volím rozumné tempo, vím, že trať je obtížná a nechci vyletět ze zatáčky. Už během prvního kilometru ale předjíždím tak čtyři borce, kteří se zvedají z pádu nebo se drápou z lesa zpátky na trať. Po dvou kolech se závodní pole už dost roztrhalo a jenom v posledním kole mě předjela rolba (té jsem to oplatil a předjel jí) a první dva nejrychlejší borci (ty jsem už nedohnal). Dojíždím zbytek závodu téměř sám se skvělou podporou fanynek Páji a Zuzky, které mezitím dojely svůj závod. Výsledky závodu klasicky jsou tedy nakonec takovéto: Pája 10., Zuzka 11. z23 aMichal 9., Adam 13., Karel 31. ze 40 startujících. Celé tři dny jsme si náramně užili, podmínky vyšly ideálně a organizace závodů neměla (až na ty rolby na trati) také téměř chybu.
Karel Hořínek a M. Pádivý
