VŠE o… univerzitním sportování

Ve zdravém těle zdravý duch. Tyršovo heslo platilo, platí a vzhledem k sedavému zaměstnání většiny absolventů vysokých škol bude platit stále víc. Přesto se v 90. letech řada vysokých škol rozhodla opustit systém povinné tělesné výchovy a sportovní aktivity se přesunuly buď do volitelných předmětů, nebo se zrušily úplně s tím, že se jedná o volnočasovou aktivitu, a fitness center dnes přece máme všude dost.

VŠE touto cestou naštěstí nešla, protože jsme přesvědčeni, že tělesná výchova je nedílnou součástí vzdělávacího procesu. Sport učí mladé lidi vítězit i prohrávat, pracovat v týmu, překonávat překážky, a v neposlední řadě posiluje i sounáležitost k univerzitě. V dnešní době on-line komunikace je důležité, aby se studenti scházeli a prožívali společné emoce, třeba při zápasech svých univerzitních klubů.

Známé rčení říká, že není třeba objevovat Ameriku, když už byla dávno objevena. Takže se zaměřím jen na několik postřehů ze světa amerického univerzitního sportu. Americké univerzity využívají sport jako mocný marketingový nástroj. Univerzitní sport se těší mimořádné popularitě, zápasy amerického fotbalu nebo hokeje přenášejí televizní společnosti, informují o nich média a tribuny praskají ve švech.

Při návštěvě naší partnerské University of Texas v Austinu mě ohromily příjmy z univerzitního sportu. Jednalo se o neuvěřitelných 182 milionů dolarů ročně, z toho více než 42 milionů dolarů dostala škola od sponzorů, což je zhruba rozpočet VŠE na celý rok. Podotýkám, že na amerických univerzitách se jedná čistě o amatérský sport, profesionálním sportovcům je cesta do univerzitních týmů zapovězena a absolventi se po ukončení studia převážně věnují profesní kariéře, nikoli profesionálnímu sportu.

Také bych chtěla připomenout slavné vítězství hokejového týmu USA na olympiádě v Lake Placid. Poprvé, a asi i naposled, vyhrál olympiádu americký tým složený výhradně z univerzitních amatérů. Byla to krásná ukázka toho, že v kolektivních sportech může zvítězit tým srdcařů nad týmy složenými z individuálních hvězd.

Ale zpátky do české reality. I s rozpočtem 19 milionů korun dokáže VŠE nabízet 26 sportovních specializací ve 161 rozvrhových akcích týdně. Kromě odborné výuky podporujeme i studentské soutěže. Například fotbalovou Jarov Ligu hraje 30 týmů s poněkud bizarními, a z pohledu rektorky VŠE trochu nevýchovnými názvy (FC Hyeny, Lahef na dně atp.), nicméně naši srdcaři hrají od rána do noci, a to je hlavní.

A pak máme první pokus o opravdovou českou univerzitní soutěž. Univerzitní liga ledního hokeje, kde hraje pod záštitou ČSLH osm univerzitních týmů, si zatím vede dobře. Nedávný zápas mezi BO Ostrava Vítkovice Steel a HC Masaryk University byl první, který živě přenášela ČT Sport a viděla ho rekordní návštěva ligy − 2650 diváků. Na neligové ostravské derby VŠB proti Ostravské univerzitě přišlo dokonce 8250 fanoušků. Televizní kamery budou poprvé i na pražském univerzitním derby mezi Engineers Prague (společný tým VŠE, ČVUT a České zemědělské univerzity) a UK Hockey Prague, které se koná 11. března v Edenu.

Třeba se nám i se skromnými prostředky povede alespoň v hokeji prosadit to, co se Američanům tak daří, a co je i mottem české univerzitní hokejové soutěže, které zní „jedna cesta, dva cíle“. Jsem si jistá, že studium a sport jsou spojené nádoby, a jsem ráda, že na příkladu hokeje vidíme, že český univerzitní sport stále žije.

prof. Ing. Hana Machková, CSc.

Článek byl uveřejněn v HN dne 5.3.2020 –  https://archiv.ihned.cz/tagy/VSE-o-318023